Povodně 2002 - můj příběh

V těchto dnech je tomu přesně 10 let od povodní v Praze. Jelikož tato událost ovlivnila i můj život, rozhodl jsem se sepsat svoje vzpomínky doplněné o pár fotografií. Bydlel jsem v té době s přítelkyní v Holešovicích na ulici Komunardů. Ještě 12.8. by mě ani nenapadlo, že se nás tato událost nějak přímo dotkne.

Náš dům v ulici Komunardů

13.8. V dopoledních hodinách stále nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo dít něco dramatického. Maximálně se hovoří o možnosti výpadku elektřiny a stížených možnostech dopravy v ohrožených částech Prahy. Vydávám se tedy nákup, co kdyby jsme náhodou na pár dnů doma uvízli.

Situace se radikálně mění pozdě odpoledne. V tu dobu už je jasné, že vody bude opravdu hodně. Ulicemi Holešovic začínají projíždět policejní auta s výzvou k evakuaci. Balíme tedy oblečení na pár dnů, sedáme do auta a odjíždíme k rodičům. Podjezd pod magistrálou u Vltavské už je v tuto dobu zalitý vodou, najíždět na Hlávkův most musíme po tramvajových kolejích.

14.8. Sledujeme aktuální info v televizi. Voda stoupá, ale o Holešovicích se moc nemluví. Situace v Karlíně je daleko dramatičtější a tak se mluví hlavně o něm a o historickém centru. Odpoledne se jdeme projít pěšky po Praze. Voda v tu dobu kulminuje. Dostáváme se až ke stanici metra Vltavská, která už je celá po vodou. Během večera začíná voda pomalu opadat.

15.8. Voda klesá a po Praze se pomalu začíná uklízet. Snažím se sehnat informace kdy se budeme moct vrátit domů, ale zatím nikdo nic neví. Snad zítra.

16.8. Dostává se ke mně zpráva, že nás dnes už do Holešovic pustí. Sice se ještě nemůžem vrátit, nikde nejde proud, ale můžeme obhlédnout případné škody. Těch se neobávám, do třetího patra se přeci voda nemohla dostat.

Vstup do zasažených oblastí je možný pouze po prokázání trvalého pobytu. Registrační místo je u nádraží Holešovice, tak vyrážíme. Na místě je slušná fronta, ale probíhá to v klidu. Když na nás přijde řada, ukazuji občanku a čeká mě šok. Paní koukne do nějakých papírů a klidným hlasem mi oznámí, že náš dům spadl. To mi přijde jako blbá sranda, ale trvá na tom. Chci se jít přesvědčit, ale nechce mě pustit. Prý to nemá cenu, když už ten barák nestojí. Po chvilce handrkování někam volá vysílačkou. Výsledek je, že sice barák nespadl, ale že se ho právě chystají strhnout. Nicméně nás pouští dál.

V ulici už postává spousta sousedů. Barák stojí, je ale obehnán páskou, všude samý hasič a policajt. Na první pohled vypadá dům normálně, jen jsou rozbitá nějaká okna. Prý jak hasiči kontrolovali, jestli v domě nikdo není. Nikdo nám nechce poskytnout žádné informace. Odpoledne doráží starosta MČ Praha 7, Tomáš Dub. Moc toho taky neví, ale aspoň něco. Dům se při zaplavení pohnul, je uvnitř celý popraskaný a nestabilní. Bourat se zatím nebude, ale že by jsme v něm zase někdy bydleli vypadá dost nepravděpodobně. Ještě slibuje nějakou peněžní pomoc a to je vše. Nemá cenu tu postávat a tak odcházíme.

Další dny jsou ve znamení čekání a shánění jakýchkoliv informací. Těch je ovšem zoufale málo a tak kontaktuji přímo starostu a je svolána informační schůzka na MÚ Prahy 7. Konečné zprávy nejsou ale moc příznivé. Dům je opravdu tak narušený, že oprava není možná. Nicméně o své věci nepřijdeme, alespoň tedy ne o všechny. V příštích dnech bude probíhat zpevňování domu pomocí vzpěr a pak nám bude umožněn vstup do bytu. Bude udělán časový rozvrh a každá jednotka bude mít jeden půlden na vystěhování základních věcí. V domě můžou být současně vždy jen 4 osoby a nesmí se vůbec hýbat s nábytkem. Padá i dotaz na náhradní ubytování. Dům byl sice v rukou soukromého majitele, přesto nám magistrát hl. města Prahy nabídne v nejbližší době náhradní byty. Po těch několika dnech nejistoty to všichni berou jako relativně dobré zprávy.

Do Holešovic se pomalu vrací život a na našem domě začínají stabilizační práce. Objevují se případy rabování a tak náš dům začíná hlídat policie. Většina bytů má totiž vyražené dveře od hasičů. Jak zjišťuji později, moje bezpečnostní dveře jim odolaly :) Většina sousedů má i přes hlídky policie strach o svůj majetek a tak organizují noční hlídky. Držím basu a odsedím si v autě svoji porci nočního hlídání.

Práce pokračují rychle a ještě na konci srpna přichází den D. Nikdy bych nevěřil, že se dá ve 4 lidech během pár hodin zabalit a odstěhovat celý váš dosavadní život. Dům je uvnitř opravdu celý popraskaný a pohyb v něm není nic příjemného i přes všudy přítomné vzpěry. Hýbat s nábytkem by mě nenapadlo i kdybych mohl. Nakonec se opravdu daří vše důležité zabalit a dočasně přemístit ke kamarádovi do garáže.

A dále už pouze ve zkratce. Někdy během září je nám opravdu nabídnuto od města náhradní ubytování. Byt je sice menší, v Malešicích, ale jsme za tuto možnost samozřejmě vděční. Dnes už v tomto bytě sice nebydlím, od té doby jsem se několikrát stěhoval, ale co bychom tenkrát bez této pomoci dělali si vůbec neumím představit.

A na úplný závěr si dovolím krátkou poznámku o pojištění. Někteří lidé u nás v domě nebyli pojištěni vůbec. Další sice ano, ale ne proti povodním. Kdo by taky čekal velkou vodu v Praze ve vyšším poschodí. Pár nás, včetně mě, bylo pojištěných i proti povodni. I přes to někteří narazili, protože podle některých pojišťoven jim nevznikla škoda v přímém důsledku vody. Já tady musím udělat obrovskou reklamu pojišťovně Allianz, která mi naprosto bez problémů uhradila veškerý nábytek a spotřebiče, které jsem v bytě zanechal.

Demolice

A je zbouráno

A na úplný závěr. Dům byl nakonec zbourán až téměř po roce, v červenci 2003. Na pozemku dodnes žádný nový dům není.

I po 10 letech je pozemek nezastavěn

iOS5 - nemusíte čekat

Jak všichni mobilní fandové jistě ví, včera proběhla keynote společnosti Apple. Mimo jiné byla uvolněna GM verze (Gold Master) operačního systému iOS5. Jedná se o poslední verzi před oficiálním vypuštěním 12.října. Tato verze se od předchozích beta verzí vyznačuje tím, že už bývá totožná s pozdější finální verzí a hlavně už u ni nedochází k ověřování vašeho UDID. I když je tedy určena pouze pro vývojáři, celkem bez problémů si ji může nainstalovat každý.


Co tedy budete potřebovat. Předně si musíte nainstalovat iTunes 10.5 beta 7 a vyšší. Dále potřebujete soubor s firmwarem. Jeho označení je 9A334. Doporučuji hledat soubor přímo s koncovkou .ispw, narazit můžete i na koncovku .dmg, ale tu pak musíte zbytečné převádět.

Pokud vše máte, už je to jednoduché. Spusťte iTunes a nechte proběhnout zálohu. Poté držte stisknutý Shift na klávesnici a současně klikněte na Restore v iTunes. Budete vyzváni k výběru souboru, vyberte předem stažený soubor ispw a potvrďte. A už to běží. Po instalaci proveďte obnovu ze zálohy a můžete vesele používat.

Upgrade jsem prováděl z posledního aktuálního fw. (4.3.5). Jestli je to možné i ze starších fw nevím. Odkazy na soubory po mně nechtějte, stačí použít Google. Vše děláte na vlastní riziko, za případné jakékoli problémy neručím.

Výsledky ankety (OS v mobilu)

Více než měsíc běžela na mém blogu anketa o používaném operačním systému v mobilním telefonu. Výsledky vzhledem k nízké účasti nemají žádnou vypovídající hodnotu, ale udělaly mi radost a tak je zveřejním :-D

BlackBerry - 41%

Android - 25%

Symbian - 16%

iOS - 8%

Windows - 8%

Zároveň můžete hlasovat v anketě nové, tentokrát o tabletech.

Nokia X7 - má to cenu?

Nokia X7 se dostane do české distribuční sítě během několika dnů. Řada X by měla u Nokie značit tzv. multimediální telefony. Telefon bude stát o něco více než Nokia N8, nenabídne ale téměř nic navíc. V mnoha ohledech si naopak pohoršíte. Tak se pojďme podívat, zda má tento model na trhu vůbec své místo.

Začneme tím, co má X7 navíc oproti N8. Odstavec to bude poměrně krátký. V první řadě přichází X7 vybavena novou verzí operačního systému Symbian Anna. Jelikož má být update v brzké době uvolněn i pro N8, nemá tato výhoda žádnou váhu. Takže nám zůstanou pouze dvě vylepšení. První je displej o velikosti 4". Rozlišení i použitá technologie zůstává stejná, ani zde není použita technologie Clear Black jako u E7. Druhým vylepšením je stereo reprodukce. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že Nokie X7 disponuje čtyřmi reproduktory, není tomu tak. Mřížky v horní části jsou jen pro zachování symetrického vzhledu. Reproduktory se ukrývají pouze za mřížkami spodními. Tím výčet vylepšení končí.

Naopak najdeme poměrně dost věcí, ve kterých X7 na svoji stájovou sestřičku ztrácí. Nokia se v X7 rozhodla upustit od zamykacího šoupátka. Je to škoda, řešení přes tlačítko na vrchu přístroje je pomalejší a méně pohodlné. Dále není podsvětleno tlačítko pro vstup do menu. Snadnému ovládání to samozřejmě nijak nevadí, přijdete ale o upozorňování na zmeškané události blikáním. Oba dva přístroje nabízejí podporu pro microSD karty, N8 ale přidává 16GB vestavěné paměti. Také TV out a HDMI výstup by jste na X7 hledali marně. A rozdílem největším je samozřejmě fotoaparát. V X7 použitý 8MP čip bez autofokusu se nemůže rovnat s 12MP s AF u Nokie N8.

Ze srovnání je jasné, že Nokia X7 s přihlédnutím k ceně nemá oproti N8 téměř žádnou šanci. Ještě hůře by dopadlo srovnání s Nokií C7. Má sice menší displej, nemá stereo reproduktory, ale ostatní parametry jsou stejné. A cena je při tom znatelně přijatelnější. Komu chce tedy Nokia model X7 prodávat mně zůstává záhadou. 

Nokia E7 - a šup zpátky do krabice

Nokii E7 jsem zkrátka vyzkoušet musel. V první řadě jsem milovník hardwarových klávesnic. I na té nejhorší se píše znatelně lépe než na jakémkoli dotykáči. A v dobách souboje pouhých dvou operačních systémů jsem vždy válčil za Symbian. Jenže doba dávno pokročila a tak se E7 po dvou týdnech testování vrátila zpátky do krabice a já zůstal u svého Blackberry. Proč se tak stalo se vám pokusím nastínit v tomto článku.

Začít musím u konstrukce. Po vybalení z krabice se sice dostavil wov efekt z pevné konstrukce, kovového provedeni a perfektního zpracování. Jenže po pár hodinách mně začali vadit dvě drobnosti. První je „šoupátko“ zámku klávesnice, umístěné na levé straně. Je mrňavé, moc zapuštěné a viklající se.  Jeho používání mě opravdu hodně vytáčelo.  Druhým neduhem jsou záda telefonu. Jejich linii po celé ploše sice nic neruší, ale právě proto telefon hodně klouže v ruce. Několikrát jsem zabránil pádu na poslední chvíli. Nějaké pogumování by v tomto místě určitě nebylo na škodu.

Další a pro mě závažnou věcí je fungování emailu. Už léta používám dvě mailové schránky od gmailu a nikdy  s tím nebyly problémy. U Symbianu to ale moc nefunguje. Svoji hlavní schránku, na které mám kontakty a kalendář, jsem nastavil jako exchange. Potud proběhlo vše v pořádku, ale dál už je to utrpení. Maily sice mají chodit okamžitě, ale neděje se tak. Minutové, a v několika případech hodinové, zpoždění nebylo žádnou výjimkou. Ještě větší problém byl s druhou schránkou. Jako exchange už nastavit nejde, povolen je jen jeden účet. Tak jsem tedy v nabídce zvolil nastavení gmail. Ale v tomto případě zase nefungují push notifikace. Stahování mailu je možné jen v předem stanovených intervalech. Přišlo mi to divné, zkoušel jsem schránku nastavit několikrát, ale vždy se stejným výsledkem.

Dalším nepříjemným překvapením je používání sociálních sítí. Možná jsem špatně hledal, ale nic použitelného jsem pro tyto účely nenašel. Vestavěnou aplikaci sociální sítě ani nebudu komentovat, je k ničemu. To nejlepší, co jsem objevil na Ovi stroru, je Graviti. Aplikace sice placená, ale celkem použitelná. Ovšem na klienty pro Android nebo Blackberry nemá ani náhodou.

Průserem několikrát probíraným je fotoaparát. Pořizuje hrozné fotky v podstatě za všech podmínek. Makro nejde vyfotit vůbec, pohybující se objekty v podstatě také ne. Pouze objekty statické  a za ideálního osvětlení jsou trochu použitelné, ale žádná sláva to stále není. Tohle se Nokii zkrátka nepovedlo a může chybějící AF omlouvat jak chce.

Na závěr se zastavím u Symbianu jako takového a jeho HW nároků. Nokia se neúčastní dnešních závodů v co nejsilnějším HW, ale trošku přidat by neškodilo. Symbian je prostě pomalý. Ne že by to bylo něco tragického, ale z dnešních OS pro mobily je prostě nejpomalejší. Na E7 je ještě vidět i určitá nedoladěnost, je pomalejší než sestřička bez klávesnice N8.        

Ale popořádku. 256 MB paměti RAM telefonu bohatě stačí. Symbian je poměrně úsporný a tak i při spuštění několika aplikací se úbytek paměti nijak neprojeví.  Starý procesor od Samsungu na frekvenci 680 MHz už ale příliš neoslní, stejně jako rozlišení displeje 360 × 640 bodů. Telefon si sice pomáhá akcelerací 3D grafiky, ale to mu nijak zvlášť nepomůže. Tady by Nokia potřebovala přidat, 1 Ghz procesor by ji rozhodně neuškodil. Vzhledem ke slabšímu HW jsem alespoň čekal lepší výdrž baterie. Bohužel ani zde se žádný zázrak nekoná. Li-Ion baterie o kapacitě 1 200 mAh dá telefonu energii tak akorát na den ostřejšího provozu, takže nic mimořádného.

Suma sumárum jde „ésedma“ zpátky do krabice. Ani výborná HW klávesnice nedokáže vyvážit výše zmíněné nedostatky. Snad s příchodem nové verze Symbianu Anna by se mohl stát telefon použitelnější, ale to se teprve ukáže. Možná ji pak dám ještě jednou šanci.