úterý 14. srpna 2012

Povodně 2002 - můj příběh

V těchto dnech je tomu přesně 10 let od povodní v Praze. Jelikož tato událost ovlivnila i můj život, rozhodl jsem se sepsat svoje vzpomínky doplněné o pár fotografií. Bydlel jsem v té době s přítelkyní v Holešovicích na ulici Komunardů. Ještě 12.8. by mě ani nenapadlo, že se nás tato událost nějak přímo dotkne.

Náš dům v ulici Komunardů
13.8. V dopoledních hodinách stále nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo dít něco dramatického. Maximálně se hovoří o možnosti výpadku elektřiny a stížených možnostech dopravy v ohrožených částech Prahy. Vydávám se tedy nákup, co kdyby jsme náhodou na pár dnů doma uvízli.

Situace se radikálně mění pozdě odpoledne. V tu dobu už je jasné, že vody bude opravdu hodně. Ulicemi Holešovic začínají projíždět policejní auta s výzvou k evakuaci. Balíme tedy oblečení na pár dnů, sedáme do auta a odjíždíme k rodičům. Podjezd pod magistrálou u Vltavské už je v tuto dobu zalitý vodou, najíždět na Hlávkův most musíme po tramvajových kolejích.

14.8. Sledujeme aktuální info v televizi. Voda stoupá, ale o Holešovicích se moc nemluví. Situace v Karlíně je daleko dramatičtější a tak se mluví hlavně o něm a o historickém centru. Odpoledne se jdeme projít pěšky po Praze. Voda v tu dobu kulminuje. Dostáváme se až ke stanici metra Vltavská, která už je celá po vodou. Během večera začíná voda pomalu opadat.


15.8. Voda klesá a po Praze se pomalu začíná uklízet. Snažím se sehnat informace kdy se budeme moct vrátit domů, ale zatím nikdo nic neví. Snad zítra.

16.8. Dostává se ke mně zpráva, že nás dnes už do Holešovic pustí. Sice se ještě nemůžem vrátit, nikde nejde proud, ale můžeme obhlédnout případné škody. Těch se neobávám, do třetího patra se přeci voda nemohla dostat.

Vstup do zasažených oblastí je možný pouze po prokázání trvalého pobytu. Registrační místo je u nádraží Holešovice, tak vyrážíme. Na místě je slušná fronta, ale probíhá to v klidu. Když na nás přijde řada, ukazuji občanku a čeká mě šok. Paní koukne do nějakých papírů a klidným hlasem mi oznámí, že náš dům spadl. To mi přijde jako blbá sranda, ale trvá na tom. Chci se jít přesvědčit, ale nechce mě pustit. Prý to nemá cenu, když už ten barák nestojí. Po chvilce handrkování někam volá vysílačkou. Výsledek je, že sice barák nespadl, ale že se ho právě chystají strhnout. Nicméně nás pouští dál.

V ulici už postává spousta sousedů. Barák stojí, je ale obehnán páskou, všude samý hasič a policajt. Na první pohled vypadá dům normálně, jen jsou rozbitá nějaká okna. Prý jak hasiči kontrolovali, jestli v domě nikdo není. Nikdo nám nechce poskytnout žádné informace. Odpoledne doráží starosta MČ Praha 7, Tomáš Dub. Moc toho taky neví, ale aspoň něco. Dům se při zaplavení pohnul, je uvnitř celý popraskaný a nestabilní. Bourat se zatím nebude, ale že by jsme v něm zase někdy bydleli vypadá dost nepravděpodobně. Ještě slibuje nějakou peněžní pomoc a to je vše. Nemá cenu tu postávat a tak odcházíme.

Další dny jsou ve znamení čekání a shánění jakýchkoliv informací. Těch je ovšem zoufale málo a tak kontaktuji přímo starostu a je svolána informační schůzka na MÚ Prahy 7. Konečné zprávy nejsou ale moc příznivé. Dům je opravdu tak narušený, že oprava není možná. Nicméně o své věci nepřijdeme, alespoň tedy ne o všechny. V příštích dnech bude probíhat zpevňování domu pomocí vzpěr a pak nám bude umožněn vstup do bytu. Bude udělán časový rozvrh a každá jednotka bude mít jeden půlden na vystěhování základních věcí. V domě můžou být současně vždy jen 4 osoby a nesmí se vůbec hýbat s nábytkem. Padá i dotaz na náhradní ubytování. Dům byl sice v rukou soukromého majitele, přesto nám magistrát hl. města Prahy nabídne v nejbližší době náhradní byty. Po těch několika dnech nejistoty to všichni berou jako relativně dobré zprávy.

Do Holešovic se pomalu vrací život a na našem domě začínají stabilizační práce. Objevují se případy rabování a tak náš dům začíná hlídat policie. Většina bytů má totiž vyražené dveře od hasičů. Jak zjišťuji později, moje bezpečnostní dveře jim odolaly :) Většina sousedů má i přes hlídky policie strach o svůj majetek a tak organizují noční hlídky. Držím basu a odsedím si v autě svoji porci nočního hlídání.





Práce pokračují rychle a ještě na konci srpna přichází den D. Nikdy bych nevěřil, že se dá ve 4 lidech během pár hodin zabalit a odstěhovat celý váš dosavadní život. Dům je uvnitř opravdu celý popraskaný a pohyb v něm není nic příjemného i přes všudy přítomné vzpěry. Hýbat s nábytkem by mě nenapadlo i kdybych mohl. Nakonec se opravdu daří vše důležité zabalit a dočasně přemístit ke kamarádovi do garáže.

A dále už pouze ve zkratce. Někdy během září je nám opravdu nabídnuto od města náhradní ubytování. Byt je sice menší, v Malešicích, ale jsme za tuto možnost samozřejmě vděční. Dnes už v tomto bytě sice nebydlím, od té doby jsem se několikrát stěhoval, ale co bychom tenkrát bez této pomoci dělali si vůbec neumím představit.

A na úplný závěr si dovolím krátkou poznámku o pojištění. Někteří lidé u nás v domě nebyli pojištěni vůbec. Další sice ano, ale ne proti povodním. Kdo by taky čekal velkou vodu v Praze ve vyšším poschodí. Pár nás, včetně mě, bylo pojištěných i proti povodni. I přes to někteří narazili, protože podle některých pojišťoven jim nevznikla škoda v přímém důsledku vody. Já tady musím udělat obrovskou reklamu pojišťovně Allianz, která mi naprosto bez problémů uhradila veškerý nábytek a spotřebiče, které jsem v bytě zanechal.

Demolice
A je zbouráno

A na úplný závěr. Dům byl nakonec zbourán až téměř po roce, v červenci 2003. Na pozemku dodnes žádný nový dům není.

I po 10 letech je pozemek nezastavěn